V bufetu

Karel Plíhal

1:JBen nechte trpaslíka F/AOndřeje,
jGmen ať si dá, co hrdlo rDmáčí,
Gmať se, chD#udák malej, tBaky jDm7ednou pG7oměje,
C7echno platím, a tak: Fo co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SD#rdce má rFozervané nBa hadrGmy
prCmo jednu tDrpaslici zGme sádry,
bF#7yla tak krásná, až se vBěřit nechtělG7o,
jC7ako by ji uplácal sám MFichelangelo,
nD#osil jí rFybízové kBorálkGmy,
kCmoukala nDepřítomně dGmo dálky,
tF#7ak velkou láskou ji, chBudák, zahrnG7ul,
žC7e by se i kámen nFad ním ustrnul,
ale sádra nBe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: